6. mezinárodní sympozium Hodgkinova lymfomu se bude konat 14.2.2019 v Praze v hotelu na Smíchově: Vienna House Andel`s, Stroupežnického 21, Praha 5.
Na stránkách www.hodgkin.cz najdete program přednášek a přihlašovací formulář - žádáme všechny účastníky o přihlášení do 15.1.2019. Účast na sympoziu je bezplatná.
Zaslání abstrakt v anglickém jazyce je prodlouženo do 15.1.2019 - jedná se o definitivní termín.
Dne 13.2.2019 v 17 hod. v salonku ve Vienna House Andel`s Stroupežnického 21, Praha 5 je naplánovaná schůzka členů spolku Hodgkinův lymfom, na kterou jste srdečně zváni.
Po ukončení schůzky dne bude cca od 19 hod. následovat večeře pro účastníky sympózia.
60. setkání Americké hematologické společnosti (ASH) se konalo ve dnech 1.-4.12.2018
Moskowitzová A.J. - podle studie AETHERA je udržovací léčba brentuximab vedotinem (BV) indikována u pacientů s vyšším rizikem relapsu, největší užitek z udržovací léčby měli pacienti s Hodkginovým lymfomem po ASCT s 2 rizikovými faktory (rizikové faktory: primárně refrakterní nemoc, relaps do 1 roku od ukončení úvodní léčby, nedosažení kompletní remise po záchranné léčbě, extranodální postižení v relapsu, B symptomy v relapsu, použití 2 záchranných linií léčby před ASCT). U pacientů, kteří již v minulosti byli léčeni BV a dosáhli parciální nebo kompletní remise, obvykle odpovídají na opakovanou léčbu BV znovu.
Podle retrospektivní analýzy, ve které se použil BV jako přemostění před alogenní transplantací je delší 2-letý PFS (59,2%) ve srovnání s pre BV érou, kdy po alogenní transplantaci byl 2letý PFS 23,8%.
Carreau NA (abstr. 1626): u předléčených pacientů s rel./ref. HL léčba anti-PD-1 zvyšuje citlivost na následnou léčbu, a to i v případě, že předtím progredovali na anti PD-1 terapii. Většina pacientů, která po anti-PD-1 dosáhla alespoň stabilní nemoci, absolvovala následně alogenní transplantaci.
Grover NS (abstr. 681): ve fázi 1b studie bylo 16 pacientů s rel/ref.HL léčeno CAR T buněčnou léčbou v kombinaci s lymfodeplecí bendamustinem a fludarabinem. Dávka 2 x 108 CAR T buněk/m2 dosáhla významné protinádorové aktivity a zejména přidání fludarabinu je klíčové pro účinek cytokinů, které mají význam pro růst a perzistenci T buněk.
Manson G (abstr.1638): v retrospektivní francouzské studii ze 78 pacientů léčených v relapsu nivolumabem 17 absolvovalo alogenní transplantaci. Po léčbě nivolumabem a následně alogenní transplantaci kmen. buněk (alo-SCT) většina pacientů konvertovala z inkompletní do kompletní remise. 1 - roční OS byl 82 % a PFS 76 %. Pacienti, kteří dosáhli KR nebo PR po nivolumabu a následně absolvovali alo-SCT (13 pac.), měli lepší prognózu oproti těm, kteří nebyli konsolidovaní alo-SCT (35 pac.). I přes očekávanou toxicitu alo-SCT po anti-PD1 tato léčba představuje dobrou alternativu zejména u pac. s anit-PD1, kteří nejsou schopni dosáhnout kompletní remisi.
Evens AM (abstr.1618): v rámci studie ECHELON-1(ABVD vs A+AVD) starší pacienti nad 60 let měli podobné mPFS a PFS v obou ramenech. Podle subanalýzy byl mPFS a PFS zlepšen pouze u mladších pacientů oproti starším pacientům. Výskyt nežádoucích účinků u starších pacientů byl vyšší: po ABVD byla pozorována i fatální plicní toxicita, v podskupině A+AVD byl vyšší výskyt febrilních neutropénií s potřebou aplikace G CSF.
Fuchs M, Engert A (abstr.925): na základě GHSG studie HD16, která zahrnovala 1150 pacientů ve věku od 18 do 75 let v časném stadiu HL, nelze vysadit radioterapii ze standardní kombinace chemo-radioterapie (2xABVD + 20Gy IF) bez klinicky významné ztráty kontroly nad lymfomem u PET2 negativních pacientů. PET pozitivita (Deauville skóre 4) po 2xABVD představuje rizikový faktor pro PFS i u pacientů léčených standardní chemoradioterapií.
Song Y (abstr.682): tislelizumab je humanizovaná monoklonální protilátka IgG4 s vysokou afinitou/specificitou PD-1. Tislelizumab byl specificky vytvořen k minimalizaci vazby na FcɤR na makrofázích, aby zabránil rezistenci na léčbu anti-PD-1. Ve studii se 70 pacienty s rel./ref. cHL byl tislelizumab vysoce účinný (ORR 85,7%, CR 61,4%, 6-měs. PFS 80%). Bezpečnostní profil odpovídá ostatním PD-1 inhibitorům.
Stephens D (abstr. 929): ve studii SWOG S0816 byl u 358 pacientů s pokročilým HL v klinickém stadiu III/IV po 2 cyklech ABVD použit postup úpravy léčby dle PET2: pacient s Deauville skóre ≤ 3 pokračovali dalšími 4 cykly ABVD (82%) a pacienti s Deauville skóre > 3 byli léčeni 6 cykly eskalovaného BEACOPP (18%). V mediánu sledování 5,9 let celkem 25 % pacientů s negativním PET2 progredovalo nebo zemřelo: 5 letý PFS byl 74% a 5letý OS byl 94%. Celkem 11 (3%) pacientů zemřelo na HL včetně 6, kteří byli PET2 negativní a 5, kteří byli PET2 pozitivní. Ostatní příčiny úmrtí byly v důsledku toxicity léčby: sepse po eskalovaném BEACOPP (n=1), bleomycinová toxicita plic (po eskalovaném BEACOPP n=1, po ABVD n=1), graft -versus- host disease (po ABVD n=1), sekundární nádory (po eskalovaném BEACOPP n=2: tumor cervixu, NHL) a z neznámých příčin (po ABVD, n=2). Z dalších závažných toxicit stupně 3 se vyskytly: 1x kardiální selhání, 1x periferní neuropatie, 1x prolongovaná neutropénie, 1x protrahovaný průjem, 1x hluboká žilní trombóza po CVK po ABVD, 1x osteonekróza po eskalovaném BEACOPP. Sekundární nádory se vyskytly ve 4 % po eskalovaném BEACOPP (1xMDS, lx melanom, 1x tumor ledvin, 1x NHL, 1x tumor cervixu, 1x tumor štítné žlázy, 1x bazaliom) a ve 2 % po ABVD (1x tumor ledvin, 1x melanom, 1x NHL, 1x tumor prostaty 1x skvamózní karcinom), p=0,001.
Vysoký podíl relapsů (25%) u PET2 negativních pacientů je limitací pro úpravu léčby podle PET2 u pacientů léčených v úvodu 2 cykly ABVD. U pacientů PET2 pozitivních byl PFS lepší ve srovnání s literaturou, ale byl spojen s vysokým podílem sekundárních malignit. Trvá nadále potřeba hledání lepších biomarkerů při diagnóze HL a méně toxický postup u pacientů PET2 pozitivních.