Vážené kolegyně a kolegové,
v tomto čísle newsletteru najdete pozvánku na 7. Mezinárodní sympózium o Hodgkinově lymfomu a souhrn informací o Hodgkinově lymfomu s komentářem ze 17. Mezinárodní konference o maligních lymfomech (ICML), která se konala v Luganu od 13. do 17.6.2023.
7. Mezinárodní sympózium o Hodgkinově lymfomu se bude konat v hotelu Grandium v Praze dne 23.11.2023. Program sympózia a přihlášku najdete v záložce Sympózium.
Pinto a spol. prezentovali výsledky studie Fondazione Italiana Limfomi (FIL)-Rouge fáze 3 ((NCT03159897), která se týkala intenzifikace ABVD u pacientů ve věku 18-60 let v pokročilém stádiu HL. V experimentálním rameni pacienti dostali 4 cykly ABVD (d1,11 á 21 dní) s doxorubicinem v dávce 70 mg/m2/cyklus a další 2 cykly ABVD d1,11 á 21 dní) s doxorubicinem v dávce 50 mg/m2/cyklus. Ve standardním rameni pacienti dostali 6 cyklů ABVD u PET2 negativních pacientů nebo u PET2 pozitivních 2 cykly ABVD s následnou eskalací na BEACOPP esk. nebo ASCT. ISRT 30 Gy byla podána při nedosažení kompletní remise po chemoterapii nebo při DS3 s reziduem ≥2,5cm. Do studie bylo zařazeno 503 pacientů. 3leté PFS bylo v rameni s dávkově a časově intenzifikovaným ABVD 86,7 % a v rameni se standardním ABVD 73,2 % (p = 0,0001).
Komentář: tato studie opět potvrzuje, že intenzifikace ABVD při zahájení léčby u pokročilých stádií HL vede k vyššímu PFS oproti standardnímu ABVD. Vzhledem k výsledkům studií s brentuximab vedotinem (BV) jako je ECHELON 1 nebo s nivolumabem (N) v kombinaci s AVD je tato studie svým designem již zastaralá a v praxi nebude perspektivně využita.
Herrera a spol. prezentovali za skupinu SWOG první výsledky randomizované studie fáze 3 S1826, která srovnávala výsledky 6 cyklů N-AVD oproti 6 cyklům BV-AVD u pacientů v pokročilém stádiu HL ve věku nad 12 let. Radioterapie byla podána na PET pozitivní reziduum po 6 cyklech léčby. Celkem bylo randomizováno 994 pacientů. V mediánu sledování 12,1 měsíce bylo PFS lepší v rameni s N-AVD (HR 0,48, p = 0,0005); 1roční PFS u N-AVD bylo 94 % a u BV-AVD 86 %. Radioterapii dostalo méně než 1 % pacientů a výskyt autoimunitních nežádoucích účinků byl nízký.
Komentář: jednoroční výsledky studie jsou velmi krátké na posouzení účinnosti jednotlivých režimů, i když trend je v posunu k checkpoint inhibitorům jako je nivolumab. Typické je, že u HL není rozdíl v celkovém přežití při srovnání jednotlivých režimů. Nevýhodou designu této studie je, že nezahrnula úpravu léčby dle PET2, a tím neumožňuje využít princip eventuální redukce léčby dle interim PET2.
Wang a spol. použili ve studii fáze 2 tislelizumab (checkpoint inhibitor) u pokročilých stádií HL včetně stadia IIB s rizikovými faktory (NCT04843267). Po monoterapii 2 dávkami tislelizumabu pacienti v kompletní remisi pokračovali 4 dávkami tislelizumabu. Pokud po 2 dávkách tislelizumabu pacienti nedosáhli kompletní remise, pokračovali ve 4 dávkách tislelizumabu v kombinaci s AVD s možností přidání dalších 2 dávek tislelizumabu s AVD, pokud dosáhli maximálně DS3. Do studie bylo zatím zařazeno 28 pacientů. Podle PET2 bylo dosaženo celkové odpovědi u 96,4 % a podíl kompletní remisí byl 28,6 %. Léčbu ukončilo 21 z 28 pacientů, z nich 19 dosáhlo kompletní remise (90,5 %), 1 pacient je v parciální remisi (4,8 %) a 1 progredoval (4,8 %). V sledování je zatím 6 z 8 pacientů v kompletní remisi, kteří byli léčeni pouze 6 dávkami tislelizumabu.
Komentář: tato studie ukazuje velký potenciál checkpoint inhibitorů u pokročilých stádií HL, kde je trendem sekvenční podání checkpoint inhibitoru s redukovanou chemoterapií nebo v některých případech i s možností vynechání chemoterapie.
Barrington a spol. v retrospektivní analýze studie CHECKMATE 205 u relabovaných/refrakterních HL léčených nivolumabem zjistili, že pro PFS byly signifikantní parametry SUVmax před léčbou a PET/CT v 17 týdnu léčby, ale ne MTV, což je rozdíl oproti prognostickému významu MTV u režimů založených na chemoterapii. Vstupní vychytávání FDG v nepostižené kostní dřeni a slezině odpovídalo aktivaci imunity a bylo spojeno s PFS, proto se může stát potenciálním biomarkerem imunologické odpovědi u checkpoint inhibitorů.
Komentář: tato analýza poukazuje na to, že nelze automaticky přejímat prognostické markery související s PET/CT z éry chemoterapie, ale bude je nutné ověřit v éře léčby checkpoint inhibitory.
Alig a spol. vyšetřovali ctDNA ze vzorků od 366 pacientů s cHL před léčbou. Zjistili 2 dominantní genetické subtypy: klastr H1 (68 % případů) obsahoval somatické mutace genů v signálních dráhách NFκB, JAK/STAT a PI3K. Klastr H2 (32 % případů) obsahoval somatické mutace TP53, KMT2D a BCL2. H1 nádory byly převážně u mladších pacientů.
H2 nádory se vyskytly u pacientů ve věku s maximem kolem 20 let a ve věku nad 60 let, byly to převážně muži, častější byl výskyt EBV pozitivity a subtypu se smíšenou buněčností. H2 podtyp měl horší prognózu bez ohledu na hladiny ctDNA.
Komentář: analýza poukazuje zejména na kvalitativní význam vyšetření ctDNA při diagnóze HL, kde se jako prognosticky horší jeví skupina se somatickými mutacemi TP53, KMT2D a BCL2, a to bez ohledu na hladinu ctDNA.
Gomez a spol. popsali genetické mutace u 16 EBV pozitivních cHL (oproti 41 EBV negativních cHL) pomocí vyšetření ctDNA(WES): méně somatických mutací se vyskytlo u EBV+ případů, a to v signální dráze JAK/STAT (STAT6, SOCS1, CSF2RB a JAK2), kde byly mutace genů zjištěny u 85 % EBV negativních případů oproti 47 % EBV pozitivním případům (statisticky významný rozdíl). V dráze PI3K/AKT (GNA13 a ITPKB) byly zaznamenány mutace u 34 % EBV negativních oproti 7 % EBV pozitivních případů (statisticky významný rozdíl). V dráze NF-κB (TNFAIP3, NFKBIE a REL) byly přítomny mutce u 85 % EBV negativních oproti 47 % EBV pozitivním případům (statisticky významný rozdíl).
Komentář: tato studie poukazuje na rozdíl ve vývoji lymfomu u EBV pozitivních a EBV negativních případech klasického HL.
Torka a spol. ve studii fáze 2 vyhodnotili účinnost a bezpečnost 6 cyklů N-AVD (nivolumab 240mg i.v. den 1 a 15 spolu s AVD) u 33 pacientů s cHL starších 60 let, kde 78 % pacientů mělo klinické stádium III/IV: ORR 100 %, CR 97 %, PR 1 pacient. 2leté PFS bylo 86,2 % a OS 96,4 %. 41 % pacientů mělo nežádoucí účinky spojené s léčbou stupně 3-4 a 6 % pacientů ukončilo léčbu pro nežádoucí účinky spojené s léčbou. Endokrinní (imunitní) nežádoucí účinky byly pouze stupně 1 nebo 2.
Komentář: výsledky léčby 6 cykly N-AVD zatím na malém souboru starších pacientů jsou slibné a jistě lepší než konvenční chemoterapie nebo pouze monoterapie checkpoint inhibitory, ale je nutné si vyčkat na výsledky léčby na větším souboru pacientů a v delším sledování. Tato léčba byla spojená s poměrně významnou toxicitou.
MUDr. Heidi Mociková, Ph.D.
Hematologická klinika FNKV a 3. LFUK Praha